SVATÝ TÝDEN
Ve Svatém týdnu slaví církev tajemství spásy, která Kristus vykonal v poslední dny svého života od počátku svého mesiánského vjezdu do Jeruzaléma.
Svatý týden začíná KVĚTNOU NEDĚLÍ. Tato neděle spojuje předpověděný Kristův královský triumf a oslavu jeho utrpení. Památka vjezdu Páně do Jeruzaléma se odedávna koná slavným průvodem, jímž křesťané slaví tuto událost; napodobují volání a projevy zástupů, které vyšly naproti Pánu a volaly „Hosanna“. Svěcení ratolestí připomíná věřícím Kristovo vítězství, které se tímto průvodem oslavuje.Při mši se čtou pašije – zpráva o umučení Pána Ježíše. Je to mimořádná zpráva o mimořádné události. K oběti za svět přichází Boží Syn. Dává za všechny hříšníky svůj čistý, hříchem neposkvrněný život, aby naplnil vůli nebeského Otce.
VELIKONOČNÍ TRIDUUM
V těchto dnech slaví církev největší tajemství vykoupení lidstva. Začíná večerní mší na památku Večeře Páně na ZELENÝ ČTVRTEK. Připomíná poslední večeři, při níž Pán Ježíš v noci, kdy byl zrazován, ukázal všechnu svou lásku až do krajnosti těm, které zachovával ve světě, obětoval Bohu Otci svoje tělo a svou krev pod způsobami chleba a vína, dal apoštolům k požívání a přikázal jim a jejich nástupcům v kněžství, aby to konali na jeho památku. Je to tedy slavení tajemství, která byla v této noci ustanovena: svátost Eucharistie a svátost Kněžství, a přikázání o bratrské lásce. Po mši svaté si pak církev připomíná cestu Pána Ježíše do Getsemanské zahrady. V průvodu je nesena Nejsvětější svátost oltářní, proměněná při této mši, na zvlášť připravené a vhodně ozdobené místo v kostele. Na důkaz oddanosti pak mají věřící před uloženou Nejsvětější svátostí setrvat v tiché adoraci.
VELKÝ PÁTEK
Den, kdy je náš Velikonoční Beránek – Kristus – obětován. V tento den církev uvažuje o umučení svého Pána a Ženicha, uctívá kříž, připomíná si své zrození z Kristova boku, když umíral na kříži, a modlí se za všechny lidi. Je to den přísného postu zdrženlivosti a újmy, den, kdy se kromě svátosti pokání (zpovědi) a svátosti pomazání nemocných neslaví žádná svátost. Ale ani v tento den není věřícím odepřeno setkání s Kristem v Eucharistii, proto na závěr velkopátečních obřadů se podává svaté přijímání.
BÍLÁ SOBOTA
V tento den se neslaví mše svatá. Církev setrvává v modlitbách u Kristova hrobu, uvažuje o jeho umučení a smrti a o jeho sestoupení mezi mrtvé. V modlitbě a postu pak očekává jeho slavné vzkříšení. Ani v tento den se kromě svátosti smíření a svátosti pomazání nemocných žádné svátosti neslaví.
NEDĚLE ZMRTVÝCHVSTÁNÍ
Velikonoční vigilie svaté noci
Tato noc je zasvěcena Pánu. Vigilie, která se v ní slaví, připomíná svatou noc, kdy Pán vstal z mrtvých. V této obdivuhodné noci církev totiž s bdělostí očekává vzkříšení Pána a slaví svátosti, uvádějící do křesťanského života – svátost křtu a svátost biřmování. Právě těmito svátostmi jsou křesťané zapojeni do Kristova velikonočního tajemství – s ním zemřeli, a ním byli pohřbeni , a ním budou vzkříšeni a s ním budou i kralovat.
Na počátku obřadů je svěcen paškál – svíce vyjadřující Krista, světlo světa. Jako synové Izraele byli vedeni za noci ohnivým sloupem, tak křesťané jsou za vzkříšeným Kristem. Na důkaz toho na závěr křestní bohoslužby obnovují své křestní závazky, aby si připomněli křest, který přijali.
Slavení eucharistie a zároveň její vyvrcholení – je to totiž památka oběti na kříži a přítomnost vzkříšeného Krista – má začínat na přelomu dne sobotního a neděle. Při této slavnosti se dovršuje uvedení do křesťanského života a dává okusit prožívání věčných Velikonoc.
Pro slavení velikonoční vigilie v plném rozsahu a slavnostním způsobem mají se shromažďovat menší společenství do jednoho kostela.