Poslední květnovou nedělí jsme Slavností Seslání Ducha Svatého uzavřeli velikonoční dobu

poutchtoun.jpgPoslední květnovou nedělí jsme Slavností Seslání Ducha Svatého uzavřeli velikonoční dobu. Připomínali jsme si naplnění Ježíšova příslibu, že pošle Utěšitele, který dá apoštolům všechnu potřenou moudrost, aby mohli šířit radostnou zvěst evangelia. Nebyl to jen příchod Ducha Svatého ale i  okolnosti, za kterých jej apoštolové přijali. Byli shromážděni ve večeřadle spolu s Ježíšovou Matkou Marií, v jednomyslné modlitbě.
jednota, o které mluvil a za kterou prosil Ježíš před svým utrpením.
Jednota, která se projevila i v dalších dnech liturgického roku. Týden po slavnosti Seslání Ducha Svatého jsme slavili Nejsvětější Trojici. Kde jinde bychom našli těsnější spojení, těsnější jednotu, než mezi Bohem Otcem, Bohem Synem a Bohem Duchem Svatým. Něco, co trvá věčně, tak jako je věčný sám Bůh.


V době po Velikonocích slavíme ještě další slavnosti.
Ve čtvrtek po slavnosti Nejsvětější Trojice je to slavnost Těla a Krve Páně.  Projev úcty k daru, kterým se nám dává sám náš Spasitel – pokrm a nápoj pro získání nebeského království. A také projev vděčnosti za tak veliký dar. Při  této oslavě bychom si měli uvědomovat velikost této svátosti a z toho vyplývající úcty. Právě vyjádření úcty zvláštní oslavou Těla a Krve Páně bylo touhou uznat velikost této svátosti, její mimořádnosti a nenahraditelnosti. A jako k takové vzácnosti se máme i patřičně chovat. Pokleknout při příchodu do kostela, protože ve svatostánku je živý Ježíš.  S nábožnou úctou sledovat průběh mše svaté, zvláště při proměňování – vždyť na oltář mezi nás přichází ON – náš Vykupitel. A velikou úctou a pokorou přistupovat k svatému přijímání.  To, co přijímáme, není žádná sušenka, či oplatek. Je to živý Kristus, je to Jeho Tělo. A přijímat Ho s vědomím,  že jsme toho hodni.
Červnové slavnosti uzavíráme slavností Nejsvětějšího Srdce Ježíšova.  Láska k člověku a touha po jeho spáse. Z probodeného Srdce Ježíšova stále proudí prameny milosti a uzdravení.